17. ročník Letní školy 2026 se uskuteční 27. - 31. července 2026. Jejím tématem je DigitaLES - Zdravé dětství v digitální džungli. Metafora džungle má vyvolat obraz něčeho spletitého, neprobádaného - prostoru, v němž se ještě nevyznáme. V džungli se skrývají pro nás neznámé věci a tato neznalost může být rizikem. Ale je tam i pestrost, různorodost a zdroje, a my Evropané si musíme dát pozor na vytěžování zdrojů a koloniální myšlení.

Jan Kršnák – autor knihy Digiděti – říká, že Digisvěty mají blíž spíše k poušti nebo k mrtvému moři než k džungli. Džungli nemáme v naší civilizaci rádi, protože nemáme rádi divokost a spontánní růst a hady ve větvích a skřek ptáků za úsvitu. Problém digitálního prostředí je, že všechno rozpouští a my se už necítíme nohama na zemi a nic kolem nás najednou není pevné, takže se o nic nedá opřít, a taky všechno proměňuje ve stejné a to stejné neustále množí, jako písek pohlcující města, sady a ucpávající nosní dírky. Všechno jsou najednou data, jedničky a nuly, čísla na obrazovkách a to je právě to, co není pro děti úplně životodárné. Takže název by mohl znít klidně i jak si uchovat zdraví své a svých dětí v digitální poušti.
Téma digitálního prostředí plynule navazuje na téma loňské letní školy, jímž byla HRA. Právě hra v přírodě je lékem a protiváhou digitálního světa. Člověk při zapojuje všechny smysly, spolupracuje s druhými, hýbe se, je živý. Příroda je prostor pro posílení digitální odolnosti dětí i dospělých. Proto je klíčové vytvářet si zdravé návyky - například tolik času, kolik strávíme před obrazovkou, strávit v přírodě.

Uplynulý víkend se uskutečnil dvoudenni seminář o volné hře (S)pustit hru, který vedl Jan Kršňák s Johanou Passerin. Jan bude jedním z lektorů Letní školy, kde bude mít kontinuální dílnu Intuhry. Stejně jako na víkendovém semináři o volné hře se i tam určitě objeví témata, spojená s digitalizací dětství a otázky, jak si v tomto zcela novém prostoru vytyčit hranice. V rychle se měnícím světě si musíme my dospělí (průvodci a rodiče) uvědomit, že nejde ani tak o to, co v digitálním světě získáme, ale spíš o to, co v něm ztratíme, a co je dětskému věku vývojově přiměřené. Dětství trvá jen chvíli a dítě má během tohoto krátkého období vývojové úkoly, které nemůže splnit později. Například se má naučit, jak navazovat a udržovat dobré vztahy s vrstevníky, naučit se tvořivosti, komunikaci, vztahu k autoritám a utvořit si zdravý sebeobraz. To vše se dá dělat jen ve skutečném světě, nikoliv v tom digitálním.
Právě téma utváření sebeobrazu malého dítěte ve světě, kde jsme obklopeni fotkami a videi, bylo jedním z témat semináře (S)pustit hru. Od volné hry jsme se po zcela nečekaném oslím můstku dostali k tématu digitální gramotnosti dospělých.

V lesních školkách je zvykem zasílat rodičům zprávy a fotografie z dění školky. Je to mnohde součástí evaluace pedagogického procesu, která je z části určená i komunitě. Může pomoci objasnit rodičům, proč ve školce dělají nebo nedělají to či ono, vysvětlit pedagogická specifika lesní školky, budovat důvěru založenou na porozumění. Posílání zpráv samo o sobě není špatné, pokud je založeno na jasném záměru. Ale může mít také odvrácenou stranu. Namísto důvěry může nastoupit kontrola: rodič chce vědět, co se ve školce děje, a pak dennodenně vyžaduje přísun nových fotek a zpráv. To nevědomě přesouvá pozornost průvodců od procesu (od hry v její intimitě a křehkosti) k jeho prezentaci. Je známo, že děti potřebují ke své hře soukromí a naměrné focení (zvláště pokud o tom děti vědí, či dokonce jsou nabádány k tomu, aby zapózovaly) jim tuto intimitu bere. Je tu i další riziko spočívající v tom, kde jsou fotky uloženy a zda takový kanál splňuje zásady na ochranu osobních údajů a zda nemohou data uniknout. Například whatsapp takové bezpečnostní nároky nesplňuje, a přitom je velmi často využíván pro posílání těchto zpráv.

Pokud školka nenakládá s fotografiemi dětí a zprávami o dění vědomě, a nekomunikuje dobře o účelu tohoto ohlédnutí, může se také stát, že rodiče budou večer místo pohádky ukazovat tento “feed” dětem, aby je přiměly k vyprávění, co se ten den dělo. Ale předškolní děti si nemají pamatovat, vybavovat, vzpomínat a reflektovat. Nemají ještě rozvinutou explicitní paměť. Mají své životní síly použít k tvoření, hře, bytí v přítomnosti a především k růstu svého fyzického těla. Mají k dispozici implicitní paměť, která zahrnuje podmíněné reflexy, emoce, motorické dovednosti - např. chůzi, šplhání, jízdu na kole, plavání. Zkrátka paměť těla, jak se co dělá. Je spojená s pohybem, rytmem a s návyky. Tento druh paměti můžeme plně oslovovat v předškolním vzdělávání.

Naopak explicitní paměť slouží k ukládání a vybavování informací a její rozvoj souvisí s vývojem řeči, který je ukončen teprve kolem šestého roku. Proto je věk šesti až sedmi let dobou nástupu do školy, proto od předškolních dětí nechceme fakta, data, encyklopedické znalosti. Explicitní epizodická paměť je vázána na čas – a předškolní dítě vnímá čas cyklicky, nikoliv lineárně. Explicitní pameť nám umožňuje zapamatovat si novou či vybavit starší informaci, vybavit si informace o sobě - souvisí s tvořícím se sebeobrazem. Až šestileté dítě je schopno říci adresu, popsat svou rodinu, říci jména a bydliště prarodičů. Explicitní ikonická paměť je spojena s obrazy. Právě pro tvořící se imaginaci a ikonickou paměť je záplava fotek a videí přímo hrozbou. Namísto, aby dítě budovalo vlastní imaginaci, stává se závislým na obrázcích vnějších. Nehledě na to, ze prohlížení fotek na digitálním zařízení legitimizuje používání digitálních médií v předškolním věku.
Vystavování dětí obrazu jich samých může oslabovat zdravé sebevnímání a omezovat ukotvení v sobě, jejich vztah k vlastnímu tělu. V knize Úzkostná generace popisuje její autor Jonathan Haidt korelaci výskytu telefonu s přední kamerou (selfie) s depresivitou a sebevražedností teenagerů.

Proto je velice důležité obrátit svou pozornost k tomu, proč jako pedagog něco dělám či nedělám. Letní škola a další vzdělávací akce Školy lesem pomáhají učitelům tříbit cit i rozum. Letní škola je již od poloviny května plně vyprodána, ale akce Školy lesem na rok 2026/27 se právě otevírají → Prostor pro váš růst

Článek pro vás připravila Johana Passerin.