DigitaLES v kontextu RVP

Rámcový vzdělávací program mluví o rozvoji informatického a algoritmického myšlení. Jeho základy ale nevznikají u obrazovek.

• Algoritmus jako rytmus

RVP: Dítě se učí informatickému a algoritmickému myšlení.

Algoritmus můžeme chápat jako rytmus, opakování, strukturu. A právě to děti přirozeně zažívají v přírodě: rytmus dne, koloběh roku, říkanky a písně, opakující se pohádky, pohyb a hudba, známá místa v lese, známé tváře průvodců.

Děti si díky opakování osvojují principy, na kterých stojí i pozdější informatické myšlení. Opakovaný postup vede k očekávanému výsledku. Takto pracuje stroj, který dostává zadání.

• Kompetence k řešení problémů

RVP:  Dítě se učí čerpat informace z různých autentických, tištěných i digitálních zdrojů.

Vzorem řešení problémů pro dítě je zejména dospělý. Dítě se s ním učí na co, jak a do jaké míry digitální zdroje využívá. Mohou společně hledat informace, podívat se na kus videa k tématu, poslechnout ukázku písně (a pak si ji sami zazpívat) apod.

Dospělý s dítětem hlavně o problému či výzvě komunikuje - osobně, se zájmem, respektem i přirozenou autoritou. Tím se stává oporou a je na něm, v jaké situaci čerpat informace z jakých zdrojů.

Často je pro dítě přínosnější ponechat otázku nezodpovězenou, probouzet zvědavost a posílit motivaci rozluštit tajemství. Rychlá dostupnost informací, řešení a odpovědí s pomocí digitálních informačních zdrojů není vždy ku prospěchu. Umění klást otázky je někdy důležitější než umět odpovědět.

• Dítě a jeho psychika

RVP: Představivost a tvořivost: Dítě má své představy vyjadřovat různými způsoby, prostředky a technikami i s využitím digitálních technologií.

Digitální technologie mohou být jedním z prostředků vyjádření, ale: vždy v doprovodu dospělého a jako doplněk ke smyslovému prožitku. Základ pro sebevyjádření tvoří přímá zkušenost: pohyb, zapojené smysly, kontakt s materiálem, přírodou a ostatními dětmi. Právě ta významně podporuje zdravý psychický vývoj.

Děti v rámci tvoření mohou poznávat principy fungování filmů (opakující se obrázky s postupnou změnou). Pomocí divadla nebo ve volné hře děti prožívají celým tělem svět fantazie (namísto sledování hotových obrazů). Tím vznikají vnitřní obrazy světa potřebné pro myšlení, nejen informační a algoritmické, ale třeba i etické nebo tvořivé. Sledování kvalitně zpracovaného obsahu na obrazovce je doprovodný, nikoli výchozí materiál. Důvodem je právě rozvoj vnitřní představivosti, která se velmi snadno omezí na představy získané zvenčí (obrázky, videa). Úkolem pedagoga (nebo rodiče) je s nabídnutými obrazy počkat, případně podpořit jejich osobní vyjádření výtvarným či jinak tvořivým materiálem. S ním pak lze pokračovat až do digitální formy, ale ne obráceně.