Jak ukazují zkušenosti z českých i zahraničních lesních školek, přiměřené riziko přináší dětem nenahraditelné zkušenosti – podporuje jejich samostatnost, odolnost, zdravé sebevědomí i schopnost vyhodnocovat nebezpečí.

O tom, jak setkání probíhalo, se s námi podělila odborná řešitelka projektu Risky Play, Patricie Jira:

1. den: Seznámení, české koláče, návštěva jurty a stan na spaní

První den byl ve znamení sdílení příkladů dobré praxe i poznávání kultur. Dopoledne v Komunitním centru Kotlaska patřilo prezentacím jednotlivých zúčastněných školek. Zástupci zapojených zemí představovali, jak v každodenní praxi nastavují hranice, jak komunikují s rodiči a jak vytvářejí prostředí, kde mají děti dostatek prostoru pro objevování, aniž by byly vystaveny zbytečnému nebezpečí.

Nechybělo ani tradiční neformální seznamování u jídla. Česká výprava připravila pro zahraniční hosty typické české koblížky a koláče, Litevci zase přivezli oblíbený sýr Džiugas a další účastníci nabídli dobroty ze svých domovin.

Odpoledne se skupina vydala do terénu v blízkosti obory Hvězda. Nejprve všichni navštívili Lesní klub Malejov, kde si prohlédli jurtu a zahradu plnou přírodních herních prvků. Následně se přesunuli do LMŠ Hvězdy v lese, kde je provedly ředitelka a průvodkyně, obě současně spolupředsedkyně naší asociace, Johana Passerin a Tereza Valkounová. Velkou pozornost vzbudil spací stan pro nejmenší dětí s postýlkami zvanými krybbe, inspirovanými dánskými lesními školkami. Pozoruhodností byl pro účastníky také fakt, že Hvězdy v lese se v roce 2023 staly vůbec první lesní mateřskou školou v ČR, která získala oficiální statut waldorfské MŠ.

2. den: Pojmenovat vlastní „monstra“ aneb workshop Risk-Benefit analýzy s Terezou Valkounovou

Druhý den byl zasvěcený intenzivnímu workshopu pod vedením Terezy Valkounové. Celodenní program na zahradě Kotlasky propojil teorii s okamžitým zkoušením v praxi. Při práci s rizikem je totiž zásadní začít u sebe – u vlastního strachu. Účastníci pojmenovali svá vnitřní „monstra“, tedy konkrétní obavy z práce s dětmi v lese. Společně pátrali po tom, odkud strach pochází – zda z vlastní zkušenosti, z médií, nebo je nevědomky převzatý od okolí. Ukázalo se, že pojmenovat strach a otevřeně o něm mluvit v týmu je základním předpokladem pro bezpečné fungování.

Na konkrétních situacích si pak zkoušeli nástroj Risk-Benefit Assessment (hodnocení rizik a přínosů):

• Workshop v zahradě: Jedna skupina představovala hrající si děti - tloukli ořechy špalkem, lezli se po stromech a lanech, manipulovali s klacky u ohniště, zatímco druhá skupina situace pozorovala a vyhodnocovala. Cílem nebylo riziko zakázat, ale porozumět jeho přínosům pro dítě a nastavit pravidla tak, aby byl výsledek přijatelný a bezpečný.
• Komunikace s rodiči a týmem: Účastníci si vyzkoušeli na vlastní kůži, jaké to je obstát při komunikaci s rodiči – rozdělili si role a mluvili o rizikových aktivitách (např. práci s nožem u malých dětí) s nejistými rodiči nebo se do této oblasti pokoušeli zaškolit nového kolegu.

Risk-Benefit Assessment není jen tabulka, ale především společný jazyk pro komunikaci s dětmi, pedagogy i rodiči.

3. den: Stínování v praxi, kozy v lese a pečení chleba

Závěrečný den začal brzy ráno. Účastníci se rozdělili do skupin a zamířili do přímého provozu ve dvou lesních školkách: LMŠ Jaata (s průvodkyní Olívií) a LMŠ Vhaaji (s průvodkyní Táňou).

Formou tzv. job shadowingu (stínování) se stali přímou součástí běžného dne s dětmi. Mezi nejsilnější zážitky zahraničních kolegů patřil například výpravný výlet do lesa, ke kterému se zcela volně připojily školkové kozy a šly s dětmi celou cestu na volno.

Hosty z Litvy zase překvapilo, že se ranní jurta či maringotka v teplém říjnovém počasí nemusí ihned vytápět, jelikož jsou zvyklí na klasické zděné budovy. Velký ohlas sklidilo také pečení čerstvého chleba pro rodiny dětí na objednávku, což ukázalo krásný příklad propojování školky s lokální komunitou.

Závěrečné ohlédnutí: „The sky is the limit“

Při odpolední závěrečné reflexi rezonovala slova jedné z účastnic: „The sky is the limit“ – neboli myšlenka, že bychom se neměli bát mířit výš, roztáhnout křídla a posouvat hranice toho, co je v práci s dětmi i v osobním rozvoji možné.

Inspirativní byla i metafora jiné účastnice, která uplynulé tři dny přirovnala k baletním piškotům – tanci mezi novými lidmi, cizími jazyky, rozmanitými školkami a nekončící inspirací.

Velké poděkování patří týmu Elementy, její spolupředsedkyni Tereze Valkounové, Lesní mateřské škole Jaata, Lesní mateřské škole Vhaaji, Lesní mateřské škole Hvězdy v lese i Lesnímu klubu Malejov za vřelé přivítání a otevření dveří do jejich každodenního života.

Patricie Jira