Článek vyšel na portálu Magazinzena.cz
Autor: Denisa Dvořáková
Publikováno: 22. října 2026

Jak připravit malé dítě na svět, ve kterém budou technologie samozřejmostí? A máme se bát, že o něco přijde, když s mobilem nebo tabletem ještě počkáme? Podobné otázky si dnes klade řada rodičů. Místo toho, kdy má dítě dostat do ruky svůj první mobil, bychom se ale mohli ptát, co potřebuje zažít předtím.

Ovládat tablet není totéž jako být digitálně kompetentní

Malé dítě se může velmi rychle naučit otevírat aplikace, posouvat obrazovku nebo pustit oblíbené video. Samotná schopnost zařízení ovládat ale ještě není digitální kompetencí.

Pro život s technologiemi potřebujeme mnohem více: umět se soustředit, plánovat, hledat řešení, rozlišovat informace, spolupracovat, zvládnout neúspěch a také poznat, kdy nám technologie pomáhá a kdy už přebírá příliš velkou část naší pozornosti.

Na tento rozdíl upozorňuje také německá profesorka mediální pedagogiky Paula Bleckmann. Její přístup bývá shrnován principem „analog před digitálem“. Neznamená odmítání technologií. Vychází z toho, že dítě má nejprve získat dostatek zkušeností odpovídajících jeho vývoji a technologie na ně mohou později navazovat.

Tereza Valkounová z organizace Elementy – asociace elementárního vzdělávání v přírodě tento přístup popisuje takto: „Nejde o odmítání digitálních technologií. Je to přístup založený na vývojové psychologii a prevenci digitálních rizik, zejména závislostí. Stojí za to počkat, až nervová soustava dítěte dozraje natolik, aby čas u obrazovky nebyl na úkor podstatnějších činností – pohybu, hry a mezilidských vztahů.“

A možná právě tady stojí za to změnit perspektivu celé debaty. Otázkou není, co všechno mají malé děti zvládnout. Otázkou je, jaké podmínky jim vytvoříme, aby se mohly dobře rozvíjet.

Digitální dovednosti bez obrazovky? Jde to.

Jak mohou základy pozdějších digitálních kompetencí vznikat v situacích, ve kterých není k dispozici žádná obrazovka?

V lesní školce takové situace zažívají neustále. Děti staví přístřešek z větví. Konstrukce spadne, a tak zkoušejí jiný postup. Vymýšlejí pravidla společné hry, domlouvají se a řeší konflikty. Učí se krájet jablka na sušení – od sběru přes mytí, půlení a čtvrcení až po rozložení a uskladnění. Takový postup lze přirovnat k algoritmu.

„I proto je klikání na ikony simulující postup rizikové – procesy vedoucí k výsledku jsou neviditelné. To se v analogovém přístupu neděje,“ doplňuje Valkounová.

Prostřednictvím těchto situací se děti učí posloupnosti, příčině a následku, komunikaci, spolupráci nebo práci s chybou.

Další příklad ukazuje Tereza Valkounová na obyčejné situaci z lesní školky. Když děti vyrazily sáňkovat, měly k dispozici pět kluzáků pro třináct dětí. Musely se rozdělit, vytvořit dvojice a trojice, střídat se a respektovat pravidlo, že na dráze jede vždy jen jedno dítě.

„Tento postup je také algoritmus. Děti si na něm fyzicky a sociálně osvojují principy, které později využijí i v digitálním světě – přirozeně, skrze zkušenost a vztahy, což je způsob učení, na který je mozek v jejich věku nastavený,“ vysvětluje Valkounová.

Algoritmické myšlení tak pro malé dítě nemusí začínat programováním. Může začít pochopením jednoduchého postupu: nejdříve počkám, potom jsem na řadě, sjedu dolů, předám kluzák a zařadím se znovu.

Co mohou rodiče dělat doma

Dobrou zprávou je, že příprava dítěte na digitální budoucnost nevyžaduje speciální aplikace ani vzdělávací pomůcky. Řadu důležitých schopností můžeme podporovat v každodenním životě.

• Nechte dítě hledat řešení. Když se mu něco nepodaří, není vždy nutné okamžitě zasáhnout. Zkuste místo hotového řešení položit otázku: „Co teď? Co bys mohl zkusit jinak?“
• Nechte děti tvořit. Kreslení, stavění, modelování nebo vymýšlení vlastních příběhů není jen zábava. Dítě se učí převést vlastní představu do skutečnosti, měnit ji a hledat nové cesty. To buduje důležité předpoklady pro abstraktní myšlení.
• Dopřejte jim volnou hru – a také chvíle, kdy se zdánlivě nic neděje. Není nutné každou minutu dětského dne vyplnit aktivitou. Právě chvíle bez předem připraveného programu dávají prostor vlastním nápadům.

 A sledujme také vlastní vztah k technologiím.

„Rodiče se často diví, že se dítě dožaduje telefonu, i když se s ním setkává jen výjimečně. Když je však telefon předmět, který má dospělý velmi často v ruce, dítě přirozeně jeho chování napodobuje. Zájem o obrazovky tedy nevychází z dítěte, ale z příkladu dospělých,“ upozorňuje Valkounová. 

„Rodiče se často diví, že se dítě dožaduje telefonu, i když se s ním setkává jen výjimečně. Když je však telefon předmět, který má dospělý velmi často v ruce, dítě přirozeně jeho chování napodobuje. Zájem o obrazovky tedy nevychází z dítěte, ale z příkladu dospělých,“ upozorňuje Valkounová.

Kdy tedy dítě seznamovat s technologiemi?

Neexistuje jeden okamžik, kdy je dítě najednou „připravené na technologie“. U předškolních dětí se vyplatí počkat, dobře si rozmyslet, k čemu je používají, a hlavně je používat za doprovodu dospělého. Nadměrné nebo nevhodně nastavené používání obrazovek v raném věku je spojováno například s horším spánkem a obtížemi v oblasti pozornosti či emoční regulace.

Technologie mohou do života dítěte přicházet jako nástroj ke konkrétnímu účelu. Najít společně recept nebo jiný postup. Něco zaznamenat. Poslat zprávu. Něco si poslechnout. Později také vytvořit. Představme si dítě, které při procházce objeví brouka, kterého nezná. Nejdříve si ho prohlédne, popíše jeho barvu a tvar a společně s rodičem přemýšlí, co tu dělá. Název vůbec není to nejzajímavější. Důležitější je příběh. Mohou si ho vyfotit a pak zkusit namalovat. Vymyslet mu vlastní jméno. A teprve když ho objeví poněkolikáté a už ho bezpečně poznají, má smysl řešit název.

Technologie zde nenahradila objevování. Pomohla ho rozšířit.

Jiná situace nastává, když obrazovka automaticky vyplňuje každou chvíli čekání, nudy nebo nepohody. Pokud obrazovka pravidelně nahrazuje pohyb, spánek, volnou hru nebo kontakt s druhými lidmi, může dítě přicházet o zkušenosti důležité pro jeho zdravý vývoj.

Při čekání je tak mnohem přínosnější hýbat se, zahrát si tleskací hru, zpívat si nebo si na chvíli zavřít oči a zaostřit sluch. Slyšíme zpěv ptáka? Letadlo? Vítr?

Proto nemusíme vést spor mezi „technologiemi ano“ a „technologiemi ne“. Užitečnější je ptát se: Proč dítě technologii právě teď používá? Co mu přináší? A co kvůli ní v danou chvíli nezažívá.

Dospělý je důležitější než zařízení

Vztahy, spolupráce a kontakt s druhými jsou pro vývoj malých dětí zásadní. Debata o dětech a technologiích se často soustředí na správný věk, doporučený čas nebo vhodné aplikace. Přitom možná přehlížíme jeden z nejdůležitějších faktorů: vztah dítěte s dospělým.

„Dospělý hraje klíčovou roli v obojím. Vytváří podmínky pro učení a dává dětem prostor v těchto podmínkách volně experimentovat,“ říká Valkounová.

Právě proto je podle ní příroda pro malé děti tak bohatým vzdělávacím prostředím. Nabízí téměř nekonečné množství příležitostí k pohybu, objevování, rozhodování a vlastnímu experimentování.

V oblasti technologií je pak stejně důležité, aby dospělý dokázal reflektovat vlastní používání telefonu a dalších zařízení a byl dítěti skutečně k dispozici. Dospělý vytváří podmínky pro bezpečné objevování světa a je dítěti průvodcem i při používání technologií.

Nejlepší přípravou je dobře prožité dětství

Digitální technologie budou přirozenou součástí života dnešních dětí. Není důvod předstírat, že neexistují, ani z nich dělat strašáka. Stejně tak ale není důvod spěchat.

Malé dítě má před sebou dlouhou dobu, během níž se naučí zacházet s mobilem, počítačem, umělou inteligencí i technologiemi, které dnes ještě neznáme. Rané dětství je naproti tomu krátké období, ve kterém vznikají základy vztahů, seberegulace, pohybu, tvořivosti a způsobu, jakým dítě poznává svět.

Tereza Valkounová z asociace Elementy to shrnuje jednoduše: „Malé děti nepotřebují obrazovky k tomu, aby později v dospělosti zvládly digitální svět. Potřebují lidský laskavý kontakt a podnětné prostředí, které buduje zdravé základy a fyzickou i psychickou odolnost.“

A možná právě to je nejdůležitější odpověď rodičům, kteří se bojí, že jejich dítěti v digitálním světě něco uteče. Připravit dítě na budoucnost nemusí znamenat přinést budoucnost co nejrychleji do jeho dětství. Může to znamenat vytvořit mu takové podmínky, aby do ní jednou vstoupilo připravené. 

Shrnutí
Co si z článku odnést:

Malé děti nepotřebují tablet k tomu, aby si vytvářely základy digitálních kompetencí. Důležitější je pohyb, volná hra, tvoření, spolupráce, schopnost hledat řešení a kontakt s dospělými. Technologie mohou mít v dětském životě místo, pokud slouží konkrétnímu účelu a nenahrazují zkušenosti, které dítě potřebuje získat ve skutečném světě.

FAQ: Děti a digitální technologie

Potřebuje malé dítě tablet, aby rozvíjelo digitální kompetence?
Ne. Základy řady pozdějších digitálních kompetencí vznikají při běžných činnostech bez obrazovky – při hře, pohybu, tvoření, spolupráci, plánování a řešení problémů.

Kdy je vhodné dítě začít seznamovat s technologiemi?
Neexistuje jeden univerzální věk. U malých dětí je důležitější účel použití, přiměřenost jejich vývoji a přítomnost dospělého než snaha naučit je zařízení samostatně ovládat co nejdříve.

Jak mohou rodiče podpořit budoucí digitální dovednosti bez obrazovky?
Mohou dítěti dávat prostor hledat vlastní řešení, tvořit, volně si hrát, spolupracovat s ostatními a zvládat chvíle nudy bez okamžitého přísunu digitální zábavy.

Jak mohou technologie malé dítě smysluplně doplnit?
Mohou fungovat jako nástroj ke konkrétnímu účelu – například k vyhledání společného postupu, pořízení fotografie, poslechu zvuku nebo později k vlastní tvorbě. Neměly by automaticky nahrazovat pohyb, hru, spánek nebo kontakt s druhými lidmi.

Zdroje

• Paula Bleckmann a kol. – projekt Analog-Digidaktik, princip „analog před digitálem“ a zásady zdravého mediálního vzdělávání.
• World Health Organization – Guidelines on physical activity, sedentary behaviour and sleep for children under 5 years of age.
• American Academy of Pediatrics – Digital Ecosystems, Children, and Adolescents: Policy Statement, 2026.