Jak připravit děti na bezpečný vstup do digitálního světa? Právě na tuto otázku hledali odpovědi účastníci 17. Letní školy pro pedagogy (nejen) z lesních školek, která se konala od 27. do 31. července v Loutí. Letošní téma DigitaLES: Zdravé dětství v digitální džungli ukázalo, že odpověď je překvapivě jednoduchá – digitální kompetence se u malých dětí rozvíjejí především analogově.

Letní škola ale není jen vzdělávací akcí. Je to týden, kdy se průvodci z lesních a podobně naladěných školek navzájem inspirují, tvoří, společně zpívají a tančí a znovu nacházejí jistotu, že jejich práce má smysl. Když pak v pátek odjíždějí domů, bývá to podobný pocit jako po letním táboře – zážitky doznívají ještě dlouho a myšlenky dál postupně zrají.

Jaké obrazy děti skutečně potřebují? Takové otázky přinesla dílna s loutkami Rudolfa Hetticha. 

Jak to vypadalo na Letní škole

Každé ráno začínalo stejně – cvičením pod starými duby, společným zpíváním s energickou Olou Závadovou, vůní čerstvě zadělaného chlebového těsta a společnou snídaní. Někteří účastníci pak vyráželi do lesa, jiní do přednáškového sálu. Přesto se všechny cesty během dne znovu spojovaly ve společných otázkách: jak vytvářet dětem podmínky pro zdravé učení, jak u nich rozvíjet imaginaci a jak citlivě komunikovat s rodiči téma plochých obrazovek.

Významnou osobností letošního programu byla německá profesorka Paula Bleckmann, která se dlouhodobě věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na děti a prevenci jejich rizik. Účastníkům ukázala, že rozvoj digitálních kompetencí nezačíná u tabletů ani interaktivních tabulí. Naopak. Dítě nejprve potřebuje bohatý svět skutečných zážitků – pohyb, hru, vztahy, tvořivost, trpělivost i schopnost hledat řešení. Právě na těchto základech mohou později vyrůst zdravé digitální kompetence. Podle Pauly Bleckmann dítě v digitálním světě krátkodobě naplňuje potřebu autonomie, potřebu uznání od druhých a potřebu vlivu na svět (tzv. osobní účinnost). Paradoxně ale naplňování těchto potřeb z dlouhodobého hlediska tyto potřeby popírá - dítě se stává závislé, neschopné praktických aktivit a pasivní. Pokud se podaří dát dítěti příležitost naplňovat tyto potřeby v reálném světě, bude pak i digitálně odolné.

Pro mnoho účastníků bylo její vystoupení potvrzením, že cesta, kterou lesní školky dlouhodobě jdou, je správná.

prof. Paula Bleckmann

“Příroda vede ke zvídavosti, média vedou k závislosti.” (Paula Bleckmann)

Velkou část programu tvořily praktické dílny. Pekl se chleba – od namletí mouky až po vytažení voňavého bochníku z pece. To je krásný příklad analogového postupu - algorytmu, který opakovaně vede k cíli a zahrnuje možnost tvořit chyby, což je zásadní prvek učení. Zároveň naplňuje důležitý princip “produkování před konzumováním.” Obsahuje také třetí princip analogového přístupu: “uchopitelně ne neviditelně.” Při činnostech, kde děti spolutvoří výsledek nebo dokáží opravit, co se rozbilo, získávají reálný pohled na to, jak věci fungují. Teprve potom jsou připravené na stroje, které se budou učit ovládat, ale s vědomím, kdo je ten, který ovládá.

Diskutovalo se o komunikaci s rodiči, práci s konflikty, vícejazyčných dětech, inkluzi, emocích i o tom, jak si nebrat věci osobně. V lesích kolem Loutí se hrálo loutkové divadlo, objevovalo Lišácké učení a síla jednoduchých příběhů.

Právě návrat k jednoduchosti se stal jedním z nejsilnějších motivů celé Letní školy.

Výraznou stopu zanechal lektor a propagátor přírodní pedagogiky Rudolf Hettich, který účastníky opakovaně vracel k tomu nejpodstatnějšímu. „S dětmi ve školkách pracujte jednoduše. Rádi bychom z nich měli malé dospělé, ale oni nejsou. Jsou to malé děti.“ Ve svých přednáškách ukazoval, jak důležitou roli hraje imaginace, příběh a skutečný prožitek. Připomínal, že dítě nepotřebuje stále nové podněty ani stále složitější program. Potřebuje čas, prostor, důvěru a možnost svět opravdu prožít.

Rudolf Hettich 

Večery patřily společným zážitkům – promítání filmu Zkompostuj mě, tanečnímu večeru, koupání v nedaleké zátoce i dlouhým neformálním rozhovorům, které často pokračovaly ještě dlouho po setmění. Právě tady vznikal prostor pro sdílení zkušeností, nová přátelství i inspiraci, kterou si účastníci odváželi domů stejně intenzivně jako poznatky z přednášek.

Poslední den Letní školy patřil společnému ohlédnutí. Účastníci přemýšleli nad tím, co si z uplynulého týdne odnášejí do svých školek. Ředitelka Letní školy Johana Passerin připravila evaluaci metodou Wrap and Take Away, která dala prostor zastavit se a pojmenovat, co během týdne skutečně uzrálo.

Nešlo o velká předsevzetí ani revoluční změny. Spíš o drobná rozhodnutí, která mohou mít velký dopad. Někdo chce s dětmi více pracovat se dřevem, s příběhy či s loutkami, jiní se třeba odváží péct s dětmi chleba. Důležitá rozhodnutí zrála u tématu práce s technologiemi ve školce, tato práce může začít třeba tím, že začneme vědomě odkládat mobil v čase, který patří dětem. Mnozí si odnášejí jistotu, že digitální kompetence lze rozvíjet i bez obrazovek, a také nové argumenty, jak o tomto tématu mluvit s rodiči.

Jedna z nejsilnějších myšlenek zazněla při závěrečném loučení. Rudolf Hettich připomněl, že v mateřské škole jsou často mnohem důležitější otázky než odpovědi. Možná právě proto si účastníci z Loutí neodváželi seznam úkolů, ale něco mnohem cennějšího – klid, inspiraci a důvěru v jednoduchost.

Protože právě ty nejjednodušší věci často pomáhají dětem růst nejvíce.